Podivuhodný příběh

1. dubna 2013 v 18:17 | Robka
Petr Pokluda procitl poránu podrážděně. Přátelské posezení přetáhlo půlnoc, pivo plnilo půllitry, proudilo potokem, poté podnapilí pořvávající přátelé pokračovali poutí po přilehlých pohostinstvích. "Petře, přátelství přetrvá, pokud půjdeš pařit," pravil Přemek. "Parta pije pospolu, pamatuj!" Petr přemáhal přirozenou potřebu padnout pod peřinu, potlačil protest. Pokolikáté? Parťák platí pivo, proč protestovat? Petrovi přezdívali "podpantoflák", poněkud příšerná přezdívka. Proto Petr polkl parťákovy plky, pokýval prokvetlou palicí, pravě: "Pojďme!"
Potlačil představu Pavly, pohněvaně pochodující prázdným, pustým příbytkem. Pokud přišel pozdě, Pavla pokřikovala peprné posměšky, plácajíc Petra pokličkou po počínající pleši. Pavlino příznačné pokřikování pokaždé probudilo panelák. Páté poschodí poslouchalo, paničky pištíc povzbuzovaly Pavlu, pánové pobaveně přáli Petrovi pěknou polízanici.
"Pitomče, příživníku, pijane, protivo, pazdráte," plynulé pořvávání pak prostřídal průlet předmětů pokojem. Pokličky, památeční podšálky, parádní příbory - pozůstalost po příbuzné - poletovaly příbytkem.
Petr pošilhává pak po plotně, po papiňáku plném polévky. Prázdné panděro prozpěvovalo popěvky, po pivu pělo pokaždé.
"Proč pokukuješ po polévce, pitomče!" prskala Pavla. "Příště povečeř po putykách. Popitému polévku přihřívat? Pošuku!"
Prásk! Pavlin políček pálí, Petrovi pusa puchne. Padá, pluje po plovoucí podlaze, pomalu pozbývá paměti, poté pokojně pochrupuje. Pavla přikryje Petra potrhanou peřinou, pěkně po podbradek, pak potichu projde předsíní. Provokuje, pako. Pavla povlíkne postel, plácne polštářem, přehodí peřinu. Překulí příliš překypující postavu přes pelesť. Paráda. Přesná podoba příjemného, poklidného pelíšku. Pak pospává, představa polonahého Přemka přemáhá Pavlino podvědomí...
Petr procitne podchlazen. Palicí poskakují permoníčci, pochroumaná pravá paže pobolívá. Poodhrne peřinu, podlaha podkluzuje. Pohlédne pod poličku - předevčírem pletl pomlázku. Pomlázka pod poličkou prozatím postává, pestrobarevné pentle pěkně povlávají. Příležitost probudit Pavlu příjemným poplácání pozadí.
Petr popadne pomlázku, plně probuzen. Pavlo, počkej! Plížením překoná předsíň. Pomlázka překáží, Petr připevní pruty pod pyžamo. Před pokojem povstane, počká. Pomlázku podrží pravou paží, pomalu pootevře. Pokřik Pavly, posedávající před postelí, překoná Petrovy představy. Přehne Pavlu přes pelesť, pořádně práská pomlázkou, Pavlino pozadí pokrývá purpur. Pláče, pokřikuje. Petr pojednou přestane, pohlédne pod postel. Proč? Pod postelí polehává Přemek. Přemku, podlý Přemku! Příště povídej pitomosti. Popadni Pavlu pod paži, padejte!
Pomlázka pomohla Petrovi poznat Přemkovu povahu. Pěkný přítel! Pak Petrovi proklouzlo přes pusu pousmání. Pohoda! Přemkovi Pavlu přeje. Příští pondělí přijde pěkně pomlácený.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Argonna Argonna | Web | 1. dubna 2013 v 19:14 | Reagovat

Skvele! Tymto stylom pisania cloveka napadnu vtipne situacie :D najviac sa mi pacilo "Pitomče, příživníku, pijane, protivo, pazdráte," plynulé pořvávání pak prostřídal průlet předmětů pokojem." alebo ze proc pokukujes po polevce :D Nasmiala som sa :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama